Co je jóga

V článku se podíváme na to, jak je jóga vymezená v ústředním textu jógové tradice, Jógasútrách, a taky na některá další vymezení, moderní a starověká. 

Slovo jóga je dnes součástí slovníku většiny lidí. Co ale jóga opravdu je a co naopak není?

Tradiční vymezení jógy

Jóga má kořeny ve staré Indii. Tam taky vzniknul před víc než dvěma tisíc let zřejmě nejautoritativnějším text jógy nazvaný Jógasútry. Jejich autora tradice označuje jako Pataňždaliho. Jde o krátký, ale hutný spisek, obsahuje celkem 196 súter („odstavců“) rozdělených do čtyř knih.

Vymezení jógy je jasně podané hned na začátku Jógasúter, ve druhé sútře:

Místo „vírů“ bychom mohli použít pěkné české slovo „vrtochy“, které je sanskrtskému vṛtti ještě blíž. V této definici je tedy jóga chápaná jako stav, a to stav cílový. Sanskrtské slovo yogaḥ (mužského rodu) doslova znamená „spojení“, je příbuzné latinskému slovnímu základu iug- , který se objevuje např. ve slovese iungere „spojovat“, ze kterého vzniklo třeba i české slovo jho , francouzské joindre „spojovat“, joint „spoj“, italské giungere „spojovat“, giuntura „spoj“, španělské uncir „spojovat“ nebo anglické (sem se slovo dostalo přes francouzštinu) join „spojovat“, joint „spoj“.

Pokud jóga znamená spojení, možná se ptáte „spojení s čím?“. Jde o spojení s nejvyšším principem, s Absolutnem (v řeči Upanišad bychom řekli o spojení s brahma).

Přímo z Jógasúter lze ale vyčíst, že jóga může označovat nejen stav, cíl, ale i postup, soubor činností, jak se k cíli dostat:

Zmíněné díly jógy jsou vyjmenované hned v další sútře. Jde o zdrženlivosti (yama), návyky (niyama), polohu těla (āsana), ovládnutí životní síly (prāṇāyāma), ovládnutí smyslů (pratyāhāra), soustředění (dhāraṇā), rozjímání (dhyāna) a spojení (samādhi). Společně tvoří celek označovaný jako osmidílná jóga (aṣṭaṅgayoga) – o něm se víc dozvíte v našem článku Osm dílů jógy.

Vidíme tedy, že jóga označuje na jedné straně určitý cíl, na druhé straně pak i soubor činnosti nebo technik, které umožňují daného cíle dosáhnout. Můžeme tedy říct, že jóga je duchovní nauka, jejíž název se odvozuje od cíle, ke kterému směřuje. Jóga v tomto smyslu je jednou z šesti orthodoxních indických duchovních nauk, tzv. daršan. Dalšími daršanami jsou např. védánta a sámkhja. Sanskrtské slovo darśana doslova znamená „pohled, hledisko, názor, náhled, úhel pohledu“.

Jóga představená v Jogasútrách se obvykle označuje jako rádžajóga, královská jóga (rājaḥ „král“), případně jako klasická jóga. Vedle ní ale indická tradice zná obrovské množství dalších technik, které taky označuje jako jóga. Jen v Bhagavadgítě jich je hned několik.

Významnou větví je haṭhajóga (haṭhayoga), která zahrnuje soubor technik, jejichž cílem je – zjednodušeně řečeno – pročištění pránických kanálů a zocelení těla. To všechno je ale přitom chápané (jak to výslovně uvádí většina haṭhajógových textů, např. Haṭhapradípiká 1.2 a 1.67) jen přípravná fáze pro královskou jógu. Společným cílem všech různých jógových škol tedy je dosažení absolutní svobody, nezávislosti. Cíl je jeden, cest je nespočet – každý si může zvolit tu, která mu vyhovuje nejvíc.

Jak se jóga chápe dnes

Podívejme se nejdřív, jak slovo jóga vysvětluje Slovník spisovné češtiny (Academia: Praha 2007, str. 124). Podle něj je jóga „soustava tělesných úkonů ind. původu, sledující duševní soustředění a uklidnění“. Toto vymezení velmi dobře odráží to, jak běžný člověk jógu dnes chápe – v první řadě pro něj jóga znamená tělesné polohy a hlavním cílem je zpravidla „zlepšení zdraví“. Pozitivní na uvedeném slovníkovém vymezení je, že aspoň zmiňuje duševní soustředění a nezůstává jen u tělesných úkonů.

Lidé, kteří „chodí na jógu“, se jdou „protáhnout“ a „uvolnit“ a to se uskutečňuje prováděním rozmanitých tělesných poloh, o kterých se běžně mluví jako o ásanách. Se slovem „ásana“ jsme se už setkali výš – jde o třetí díl osmidílné jógy. Všimněme si ale, že v Jógasútrách se nemluví o ásanách v množném čísle, ale jen o jedné ásaně. Ta je popsaná prostě jako „pevná a pohodlná“ (Jógasútry 2.46). Takovou polohou je typicky zvláštní typ sedu, např. padmásana nebo siddhásana, který umožňuje dosáhnout co největší tělesné nehybnosti. Tato nehybnost je nutným předpokladem pro další díly jógy, které se zaměřují na dosažení nehybnosti vědomí.

Velké množství tělesných poloh je příznačné – vedle řady očistných a dechových technik – pro haṭhajógové školy. Haṭhajógové texty (nejznámější jsou Haṭhapradípiká, Ghéraṇḍasamhitá a Śivasamhitá) uvádějí, že poloh je „nesčetně“. V jednotlivých textech je jejich výčet různý, řada se jich opakuje; třeba v Ghéraṇḍasamhitě jich je 32, v Haṭhapradípice a Śivasamhitě 84. Aby polohy skutečně měly popsaný účinek, je často nutné setrvat v nich poměrně dlouho a v dokonalé nehybnosti – a taky přitom být v klidném prostředí s minimem rušivých vlivů.

Když necháme stranou nepočetné výjimky, moderní společnost si tedy vzala z původní tradice jógy jen malou část – přirozeně tu, která jí je nějakým způsobem blízka (v tomto případě tělesnost) a nevyžaduje zásadní změnu životního stylu. Moderní „jóga“ je taky z velké části kolektivní záležitost – lidé chodí do jógových studií, kde v jedné místnosti cvičí ásany třeba osm nebo i víc lidí a dohlíží na ně (možná pokaždé jiný) „učitel jógy“ (jehož nejdůležitější kvalifikace se týká právě ásan). Existují i individuální „lekce jógy“ a samozřejmě je tu i skupina těch, kteří ásany praktikují jen v soukromí. I když se v rámci takovýchto lekcí občas zmíní (záleží na učiteli) i některé další aspekty jógy, např. prána a dechové techniky, jde převážně o praktikování ásan. Klasická jóga představená v Jógasútrách je ve své úplnosti jen obtížně slučitelná s moderním životním stylem a vlastně se snaží určité prvky „běžného života“ cíleně odstranit a nastolit úplně nový způsob bytí.

Co má s klasickou jógou opravdu málo společného, je třeba tzv. „power jóga“ a další „moderní tělocvičné programy“ značně přizpůsobené dnešnímu člověku, který nedokáže být chvilku v klidu. Ve chvíli, kdy se úplně vytratí nehybnost a delší setrvání v polohách, vytratil se duch jógy úplně. A to je škoda, klid by totiž modernímu člověku určitě prospěl.

O jógu – ve všech možných podobách, které dnes najdeme – je každopádně ve společnosti pořád zájem, vycházejí o ní časopisy a knihy (ty v knihkupectvích bývaly dřív ve zvláštní části nadepsané „Jóga“, dnes už se zcela běžně objevují v části nadepsané „Sport“), YouTube obsahuje miliony hodin videí věnovaných józe, otevírají se další jógová studia…

Smyslem našeho článku není stěžovat si na „moderní překroucení jógy“ (ke kterému nicméně rozhodně došlo a dochází) nebo někomu vyčítat, že praktikuje jen ásany, ale ukázat, že pokud se omezuje jen na ně a nepronikne do dalších dílů jógy, ochuzuje především sám sebe. Vy už teď víte, že jóga zdaleka nejsou jen ásany. Podaří se vám zařadit do svého života i další díly jógy?

Začít můžete třeba prvními dvěma díly – jamou a nijamou, které dohromady představují takové jógové desatero životních zásad. Přečtěte si článek nebo si rovnou prohlédněte příslušný plakát, který vám je každý den připomene.